na Blog.cz

Když je vám ouvej, možná, že chodíte do lesa, nebo někam do sadu, na zahradu a vracíte se znovu naplněni a vaše předešlé problémy vám připadají jako malicherná klišé. Někdo říká, že si "provětrá hlavu" a vlastně ano, okysličí se mu mozek, začne mu to líp a čerstvěji myslet a hned je mu lépe.

A kde se vzal kyslík? Nebudu vám popisovat chemickou reakci probíhající v rostlinách :D Všichni to víme a vůbec si to neuvědomujeme, kácíme stromy jedna radost, trháme kvítka do vázy a neuvědomujeme si, že nám urvaný nic nepřinesou.

Každý strom má svoji energii, vlastně ne jen strom, ale to už jsem jednou psala. Stromy mají vyloženě léčivou energii. Působí na nás, pokud okolo nich projdeme, pokud je obejmeme, můžeme tu energii cítit. Jak se vyměňuje ta negativita a obrací se na pozitivum. Nebo nám jen dodávají, co nám zrovna chybí. Ikdyž s námi stromy nemohou mluvit, cítí všechno a mají duši, ale zcela odlišnou od té lidské. Necítí nic jako my. Cítí to jinak, nevím jak.. Jsou tu, aby nám sloužili, vrhají příjemný stín, okysličují nám prostředí, dávají energii... Je to zvláštní. A abyste pochopili negativtu té fotky - je na ní pařez. Člověk skácel jeho tělo, tělo stromu. A duše nestihla uniknout a tak je teď uzavřená v tomto pařezu, v nedokonalém organismu je to jako by nám někdo useknul ruce a nohy a prošil rty a vypíchnul oči.

I z hlediska hmotného světa vám to dokážu vysvětlit. Kdyby lidi nekáceli nemocné stromy, časem by vyschnuli, neboť by z jejich těla (u kořene) vyrostli jiné stromečky, živé a zdravé, ve stínu starého stromu a z jeho živin. Navíc i všemožné breberky by měli potravu, takže by nakonec strom seschnul a ztrouchnivěl přirozenou cestou a jeho duše by přešla do malého živého stromečku.. a mohla by léčit a rozdávat úsměvy dalším živým duším :)

Tak utíkejte obejmout nějaký strom!♥:)

Ano, Cherry byla v Londýně.. Krásné město, milí lidé.. jediné, z čeho mne bolívala hlava a břicho - nevychovaní turisti, kteří se cpali všude možně, až mě to dohánělo k výrazům "Excuse me, kurva!" No...

Vlastně nevím, co vám psát.. Na té fotce to zrovna vypadá, jak tam bylo krásně, ale sluníčko svítilo až poslední den, jinak byla zima a pršelo.. Když jsem si koupila deštník I♥London a chodila s ním nad hlavou, připadala jsem si anglicky :D Nebo když jsem nesla v obou rukách papírový tašky z obchodu s oblečením.. :) Bylo to fajn, i na London eye jsem byla ;) Ale cesta TAM v noci autobusem byla možná ze všeho nej :D Spíš ty přestávky noční ;) No nic, jdu připravovat článek "Vše, co jste chtěli vědět.." k Londýnu se ještě někdy vrátím ;)

Kecá.. Není :) Ale na téhle fotce jsou docela vidět moje úžasné špičáky :) Další zlogotická fotka :)..

Mám dvě poznámky, o které, jestliže se nepodělím, budu nervózní..

a) Sousedé mi dnes opět zničili život, protože si nabarvili fasádu na růžovo.. Už druzí, omg, co na té růžové všecí majou.. :"/

b) Dostala jsem krásný, velký rám kříže na krk. Otočila jsem ho a mamka začala breečet. What the fuck?!

No a jinak bych vám ráda oznámila, že neumím přednastavit články a zítra jedu na pět dní do Anglie, tak to tady bude váznout :) Ale možná, pokud mě Family of Mrs. Howell pustí ke komplu, tak vám napíšu, že žiju :)

Stáhla jsem se celé album Scootera a poslouchám to furt dokola, neschopna se čehokoli nabažit♥ A asi mi to nedá, abych vám nedala ochutnávku těch největších pecek :")) Jo a máme nové SB, Šebi Steel, moji spřízněnou duši, jinými slovy také Tenderness, Mr. R*, ON, "můj nejmilejší" a doví, jak jste ho na mém blogu ještě mohli najít :) No a tak já se zkusím ještě poprat s tím přednastavením, vy se (s)mějte a tady máte toho Scootříka♥

Dvě slova, která znamenají tak mnoho.. Pocit něčeho tak krásného. Pocit, který mizí jako pára nad hrncem. Slova, nevyřčená prosba. Chce se mi brečet. Vím, že mi pan D.oK.onalý utře slzy. Ale jen se slovy "Mám tě rád".. A taky "jsem čurák, dyť to mám i ve jméně." Máš, ale nejsi jím :-* Vlastně.. ale jo, bolí to. Ale vím, že nic nneí ztraceno. Bylo brzo, to je vše. Nebo pozdě?? Nebo co, kurva, co??

Doufám, že budeme pořád takoví kamaráda, jak předtím. Předtím! Já taky doufám.

A tu piču bych chtěla poznat. Tu, která je lepší, než já.. Ale asi jen vzhledem, protože kdyby i povahou, tak není tak blbá, aby řekla tak úžasnýmu klukovi, že ho nechce. A na jednu stranu jsem ráda, že je tak blbá. A čo bolí, to prebolí. A já na tom začnu pracovat.. Už na tom pracuju..

Ne, kurva, nenutím vás, abyste tenhle zasranej článek četli. Prostě se mi vysmějte..

Ne, to nedělejte, prosím! Vím, jaký to je, když se vám někdo směje za něco, co vás samotnýho bolí a máte asi takovej pocit, jako je bodnutí nože..

Anebo se smějte, jsem zvyklá. Brečim. U všeho. U té naší písničky -> Without me.. U té naší písničky s někym jinym -> Leave out all the rest. A u mojí a jeho písničky -> Barák na vodstřel.. Do hajzlu, kdyby tady byl tak mi řekne, že to bdue dobrý. Proč už ho zas neuslyším? :"( Protože je mrtvej? Píču..

Tenhle článek je kurevsky zmatenej.. tak se ho nesnažte pochopit.. prostě mi jen držte pěsti.

A můžete se těšit na nový článek, který připravuji, ale teď na něj nemám náladu. Bude se jmenovat Vše, co jste chtěli vědět o hovně, ale báli jste se zeptat..

Moje nejoblíbenější věta. A už to nebudu rozpitvávat, co se stalo, že Cherry má pocit bezcennosti. Jaký odjeb, jaké ponížení. ^{Mať v piči..}Mám, no. Slzy vystřídalo hysterické usmívání ^{panický pocit hrůzy}a strach. Protože nic než usmívat se.. ^Jebat.Je ti plno jiných lidí, Cherry. Jo, vlevo máte Cherrynku v celé její obludnosti. Věta mého pana D.oK.onalého ^{Ti to říkám furt, vyser se na to, je to zbytečný!}a moje přitakání ^{"Právěže je to zbytečný"..}Nasrat. Jsem Ocelová. Ale jen zvenku. Kde jsou ty časy, kdy na mě malé děti ukazovaly a říkaly ^{To je ta zlá holka!}haha! Ale já nejsem zlá. To všichni poznáte, až budu zlá. Já tak zatím jen vypadám.

Ne, nevím co píšu ani kam mířím, bolí mě prdel, protože na ní sedim dlouho. A mám žízeň, ale brácha mi vzal flašku. Brácha, jasně..

Včera jsem snila.. ^{Ne, nic nevýho pro vás nemám..}Byla bouřka jaxviňa a já seděla a dívala se.. A nebrečela jsem nic. A pak přišla Tenderness. Do mých snů a úvah.. Proč? ^Proč?Přemýšlela jsem, jaké by to bylo sedět vedle něj, bavit se o ^{important things} a pozorovat bouřku. A pak přišly slzy. ^{Tears in the rain..}Sklo plakalo a já s ním. Proč on? No a pak tady byl pan D.oK.onalý a vystřídal jeho místo. Sednul si vedle mě, obejmul mě a do vlasů mi ^♥zase♥šeptal, jak mě má rád. Držel mě a hladil mě. ^{OMG!! Come on, baby, I´m suck you♥}I love you! A slzy zmizely.

Držel mě a bál se o mně a řekl mi, že už nikdy nedovolí, abych musela plakat. A pak jsem usnula.♥

A proto vás na úvod žádám, abyste veškeré dotazy nebo nejasnosti s klidným srdcem směřovaly na mě, neboť mám-li jmenovat jednu z věcí, které skutečně nenávidím, je to spousta mýtů okolo magie. Není nic horšího, než si myslet lež a proto se bát něco vyzkoušet. A tuto větu si vštipte do duše, neboť obecně neplatí pouze o magii ;)..

Jedna z největších blbostí, co jsem kdy slyšela byla věta, že magické schopnosti mají jen ti vyvolení. Je to hloupost. Víte, dříve v dobách dávno minulých, kdy neexistovaly léky, počítače, ba dokonce ani pořádný papír a tužka, byli lidé nuceni si poradit jinak. A byly zde naše chytré prapra---babičky, které bez vší techniky dokázaly zpozorovat, jaká bylinka pomáhá při kterém trápení, že všechny kameny nejsou stejné a mnohé mají neuvěřitelnou sílu a energii. Také, jestliže nebyl žádný zdroj zábavy, knihy bys na prstech spočítal, divadla ani kina ani jiné večerní bary neexistovaly.. Pak si lidé povídali a ti citliví (přiznejme si, že procentuálně dívky jsou citlivějí než-li chlapci, ale i výborného chlapa psychologa můžeme najít) poslouchali problémy druhých, tím, že byli citlivější si i většinu věcí brali vážněji a pak z vlatních zkušeností dokázali poradit jiným. A tak vznikla čarodějnice. Žena, která prostým rozumem dokázala přepovědět, co se stane když... A takovýchto lidí bylo v té době spousta. Berme to jako šesý smysl, který spousta lidí umělo využít. Dnes v takovéto pasivní době najdeme moudrých lidí málo.

A tím jsem vám chtěla naznačit, že každý má stejný předpoklad k tomu, naučit se spoustu "magických" věcí. Je to jako například s kreslením. Někdo k tomu má vlohy obrovské, jiný dokáže udělat z kočky vačnatce. Ale předpoklad máme všichni stejný. Je to kdesi v nás. A byla-li naše prababička (babičky už většinou pro moji generaci ne) třeba bylinkářka nebo kartářka (a vsadím se, že takových najdete mnoho a ani o tom nevíte), zajděte za ní, zeptejte se, poslouchejte ji a učte se od ní. Uděláte radost jejímu starému srdci nejen tím, že si na ni vzpomenete ale i tím, že ještě léky, maily a antibiotika nezvítězila.. :)

S láskou, Cherry♥

Magicky naložená Lady Fuckingham obestřená rouškou tajemství a okultismu se šla zas na chvíli schovat do skříně a je tu Cherrinka, která se pokusí mluvit jazykem vám blízkým a přesto ji Lady semo tamo přijde otravovat.. Ne, nejsem člověk dvojí tváře, jsem jedna a ta samá, která piplá lidskou psychiku až do zrnka zrodu myšlenky ale málokdy mluví o svém největším koníčku a to je čarodějnictví, magie, paranormální jevy, okultismus a tak.

Vlastně jsem projížděla svůj blog "zevnitř" (od admina) a našla jsem rubriku °magie° s příkazem "skrýt, jestliže je prádná".. a přišlo mi škoda, že je prázdná. A tak se stalo, že si Cherry za svoje penízky koupila tarotové karty (3x hooray!!), další čarodějnickou knížečku, svíčky a to, co jí chybělo. Taky blog "www.poselsvetla.blog.cz" a "darkprincess.blog.cz" ji hodně inspirovaly a protože jsem sobec, chtěla bych mít vyšší návštěvnost, což rozvojem této rubriky stopro bude :) Pořád píšu ze svého srdce a nikoli z hlavy, jo.. Tak tedy k věci..

Vlastně tento článek sám o sobě vám žádné závratné informace o magii nepřinese, spíš to, co bych zde chtěla mít, na co se můžete těšit atak :) Protože samé deníčkování neprospívá ani mě, ani vám (z 60 lidí za den se stalo 25, kteří navštíví můj blog), bude tu aktivně probíhat i tato rubrika :)

Lidem a blízké veřejnosti samozřejmě teď už výklad karet, pomoc při jakémkoli problému ať už cestou magickou, či prostou psychikou.. Sama doufám, že se časem rozletí aspoň maličko jméno Cherry Steel, kdy mi budete psát ohledně toho, že jste momentálně v krizi a co teď, ohledně toho, že nevíte zda TO či ONO, ohledně toho, že jste sami a jen si potřebujete popovídat - od toho tu jsem. Cenu si snad za takové služby nemohu určovat, neboť je jen na vás, jak moc například kartám budete věřit.. A za to, že si s vámi budu psát, nebo povídat?! Ó Matko, jak mě to mohlo napadnout.. :) Samozřejmě mnohem více budu mít radost z vašich úsměvů a dopisů.. :)

Na blogu nic, snad jen budete všichni vědět, co jsem zač a o co se to zajímám. Sem tam vám mohu napsat návod na nějaké "kouzlo" či rituál, abyste se měli dobře.. :) Ovšem stále je to jen jedna rubrika na blogu, pokud to bude mít pozitivní ohlas, určitě ji rozšířím a rozdělím :)

(S)mějte se, vaše Cherry♥

Mé myšlenkové pochody zas jednou zašly hluboko a já pochopila, že to není normální. Tedy ne ty úvahy, bez nich by to nebyla Cherry, ale to, na co jsem přišla. Řekla bych vám příběh. A předem upozorňuji, že pan D.oK.onalý v něm není "main hero".. Cherrinka chodila sama po světě až jednoho podzimního dne našla spřízněnou dušičku, nazývejme jej právě Tenderness. Byl to složitý příběh dvou lidí, kteří se mají rádi. A Tenderness řekla Cherry, jak si jí strašně moc váží. Pak vzala dřevěnou hůl a vší silou Cherry udeřila do paže a pak do nohy, potom horkým zapalovačem udělala puchýře na Cherrině těle. A Cherry se tomu smála. A pak přemýšlela a řekla si, že to není normální. A pak byla velká oslava svátku Čarodějnic a Cherry se chtěla bavit, ale většinu času seděla daleko od lidí s Tenderness. Ale nic jí nevyčítala. A pak si Cherry lehla na Tendernessina stehna, protože byla unavená a Tenderness ji shodila. A pak Cherry přemýšlela, jestli ji opravdu má ráda. A mezitím tu byl pan D.oK.onalý. Vzal Cherry na záda a na ně skočila další dívka, tak Cherry i s panem D.oK.onalým spadla a pak D.oK.onalý Cherrinku hladil po vlasech a utíral jí rudou tvář, to jak se bouchla. "Dobré, Cherry?" ptal se pořád. A díval se na Cherry a usmíval se, každou chvilku a Cherrinku to znervózňovalo. Stejně tak, jako znervózňovalo pana D.oK.onalého, když toto dělala Cherrinka. A pak si uvědomila, že pan D.oK.onalý tak často nemluví o svých citech, on je dává najevo. To Tenderness neumí. Cherry už ani neví, jaké to je, pohlazení od ní. Cítí jen rány a bolest.

♥The end♥

...

Kdysi vám Cherrinka slíbila básničky a teď vám je konečně přináší.. :) Je to její tvorba, tak pište, že se vám to třeba nelíbí.. :)))

Oumájgad, jak já bych si přála, aby to byla pravda♥ Ale dost už... zamilované kecy, jistěže, to je moje od té doby, co jsem pochopila, co je to láska.. :)

Měla bych pravděpodobně začít zas s nějakou super úvahou nad určitým problémem, ale já nevím, jestli je to dobře nebo špatně.. prostě mám pocit, že se z věčně usmívajícího se optimisty a zasněného blázna stává realista vidící život PROSTĚ TAK, jak je a ne jak bych si přála, aby byl. Ale víte čeho si na sobě budu nadosmrti vážit? A z čeho je mi smutno, pokud to někdo nemá? Sny a naději.. "Musíš mat nádej, musíš mat sny, bez toho to nejde, bez toho sa nedá žiť!" (Rytmus) Protože mám pocit, že kdyby mě ta kolikrát už zkurvená naděje celé ty roky neprovázela, tak bych byla dávno pryč. Nebo.. vlastně ano, pryč. Nebyla bych ten vykecávající se, vyřehtanej Špunt, ale člověk uzasvřený do sebe s pocitem: "Všichni mi to děláte naschvál!" .. A ten obrázek s FB, který vidíte vlevo je na jednu stranu blízká vzpomínka a na druhou stranu plamínek neutuchající naděje.. Naděje, v kterou věřím a kvůli které si nechávám odírat paty z bot na podpadku, vstávám každé ráno půl hodiny napřed, abych si stihla umýt vlasy a nešetřím voňavkou za pětikilo.. :) A DOUFÁM, že to nedělám zbytečně.. ♥